Z národního pokladu komedie
bezoký počuraný rytíř v sedle
oděný do hovínek holubů
zamřížovaná zhrzená nostalgie
čelem meče k nebi bledne
v noci i ve dne
dostává sprostě přes hubu
vůně rumu a tabáku
žvýkačky v erbu štítu
jako šlápoty pohrdání
vyrytá jména tuláků
co opilí spí tu
bez pozvání
nastříkané nápisy
nemyslných hesel
odrazují k zastavení
národní hrdost „bezvýznamné kulisy“
co čas po ní přešel
k smíchu a pobavení
ční tu
jako opuštěný maják
bez moře
v laciném bordelu
zastrčený v ambitu
kdysi statečný voják
co bitvou na Kutné Hoře
vydobyl jsi uznání a svobodu.
Tahle báseň se Ti víc než povedla... smutné, realita sama... ST!***
11.09.2011 09:22:00 | NikitaNikaT.
...
snad není to obraz /ne/hrdosti věčný
a každý jednotlivec skládající národ
jednou pozvedne z prachu
svůj vlastní stín
aby zase pobídnul koně
do slabin
a bez bázně a strachu
byl provždy už ... statečný.
...
ST pro Tebe, básníku ...
11.09.2011 09:04:00 | Bambulka