Co je to lidská osobnost?
Kde začíná a kde končí?
Někdy mám pocit,
že neexistuje:
Sou to jen vzpomínky, který se nestaly,
touhy, který se neplní,
strachy, úzkosti, přání, tušení a fantazie...
...snaha...vnitřní napětí...zbytečný zklamání.
Vzpomínky sou někdy silnější než já
- přemáhaj i moje sny o budoucnosti.
Jaký sny? - bláhový...řikám si v dalšim okamžiku.
Stejně bych těm vzpomínkám nejradši jednu vrazil.
Sesypaly by se jako domeček z karet
a neměly by sílu postavit se znova
do tý starý a betonově nehybný podoby,
která na mě doráží jako hladovej pes
nebo otravná moucha...
Kam se propadly ty hezký,
bezstarostný dny?
Všechny ty louky a barvy,
tóny a nálady,
barvy a smíchy,
teplo a jas...
Odešly - nebo jen spí?
to už je lepší, to se mi i líbí. má to nějakou myšlenku, která mi není cizí a dokonce to má i spád.
04.02.2013 16:56:34 | CCGREE