Touhou mořeplavců, dobrodruhů
Prohlubujem důlek
Vysezený v gauči
Potřísněném krví zavražděných snů
Signály v polích z kruhů
Na stole z půlek
Člověka poučí
Až vtetujou se navždy do laku
Do kůry rozvětvených mozků
Co zakrní
Pak rodí pláňata
A k obloze se marně pnou
Tak podle plánu mnozí staví trosku
V ní jako na trní
Je další troska počata
A vydávaná za novou.