Poutník

U břehu sedím v roztrhaných šatech,
Vše co mám je vítr v dlaních,
Na konci téhle cesty,
Nechal jsem za sebou měsíční prach.

Popraskaná kůže sype se jako popel,
Vzpomínám na den, kdy jsem odešel,
Mladý a zdráv, ničím netrápen.

Po letech vracím se do trosek života,
Ze snu do pravdy.
Bez lásky, naděje. Do ohně a popela.