OBRAZ

Nocí žalem
upřeně pozoruji
prázdný kout

tam
kdysi vysíval obraz
a starožitný rám
protkaný zlatem

s plátnem v rozích ohořelém
a na měn Kristus
v dešti shrbený
nesl jsi svůj kříž
za hvízdání bičů
a pláče kolemjdoucích

v očích měl snad
všechnu bolest
tohoto světa

i když trpěl
neztrácel víru
nejen v boha
ale i v život sám

a když umíral
nevycházela z něho nenávist
ani zloba

chvílemi snad i láska

jako malí jsem to nechápal

trpí
nebrání se
i když ví co ho čeká

neprosí o život
neproklíná
ale odpouští
i těm co ho ukřižovali

možná bláznovství
možná neuvěřitelná sebekontrola
posunula jeho práh bolestí
možná agónie
vzkříšení a nesmrtelnosti.