ŘÍJEN

Z úst vydechuje hustou mlhu
tak tajemnou až děsivě zvláštní
a do toho studené prsty ranních mrazíku
kreslí jinovatkou bizardní tvary
říjen vystoupil z ročního zvěrokruhu
a z lehkostí sobě vlastní
výsostně ovládl barevnou lyriku
když přírodě naladil batikové rozmary

ze dne a den
stal se módním karikaturistou
listnatých stromů
pozdních nočních večerů
a chladných bezútěšných svítání
štiplavě jako křen
s vůní tak specifickou a sebejistou
po kapkách pluje kolem náměstí a domů
na svém větrném škuneru
a poslední nádech babího léta vyhání

posadil se do podzimního trůnu
a panuje silou počasí a nečasí
rozplakal zem mazlavým blátem
a pustil větry z okovů
uvězněné žhavým srpnem v kleci
pak nasadil si z nažloutlých popadaných listů korunu
aby poslední záchvěvy léta uhasil
ten měsíc co pyšní se v kalendáři na místě desátém
hrdě připraví zaskočenou přírodu
na zimně vánoční období…………přeci.