Na počest Seiferta
navečer provrtám
hrdlo Sauvignonu
a duše zvonů
z kostelních věží
se mnou na nábřeží
courem kol Vltavy
bez lesku
bez slávy
v minutách ticha
nad hladinou
vzpomene si
tam u vln poezie
ulicí bez adresy
snad zazní elegie
za všechny básně světa
v časech kdy létá
nebo se točí?
Umění kolotoči.
Určitě z tebe
uprostřed nebe
radost mají
když básně tvoje
pročítají...
ST!
24.09.2011 19:14:00 | Mario de Janiero
Vrtám hrdlo saviňonu,
myslím jenom na svou Soňu!
A na její příslušenství,
rád bych zkusil toho ženství!
Říkali mi kamarádi,
že to taky rádi vidí,
prý to jde i plné noci
to si řeknou o kousíček
její něžné pomoci.
23.09.2011 20:46:00 | Zasr. romantik