Navštěvuješ tmu

V zástěrkách letmých prstokladů
navštěvuješ tmu.
Od půlnoci k ránu daleko.

Vyčkáváš.
Možná to má smysl.
Doufáš, že má.

Ukusuješ ze sebe
sousto za soustem,
jen abys přežil.

Drtíš se pohledy zevnitř.
Balíš do fólie duši.
Úklona bez šatů i kůže,
a divák o tom neví.

Genialita je napůl cesty Tam.

Být jiný?
Nesmysl.
Smysl.
Přání.
Touha.

Ty ale doufáš.