Podivný pocit a tiché přání

Anotace: Dnes mi je nějak zvláštně.Původní pocit štěstí a spokojenosti zmizel a teď si připadám jako odpad společnosti; jako by se na mě každý díval skrz prsty .. namlouvám si to, ale bohužel se toho pocitu nezbavím. Pardon za slovník (domýšlejte si)

Svět je tak náhle prázdný, tak bez ničeho.
Svět byl tak krásný, tak teď ničte ho.
Konečně radost a štěstí znám,
teď je pryč, tak kde klid mám?

Ráno se probudíš a víš, že ti je líp,
že ti je skvěle a že do skoly chceš jít.
Ve škole ti je ještě fajn,
než ti první hnusný slovo daj.

Říkáš si: To si jen namlouváš!
Jenže divný pocit z toho máš.
Namlouváš si dlouho, skoro hodiny,
a víš jaký máš z toho pocit? Podivný!

Podivný pocit žaludek svírá,
každý se na tebe tak divně dívá.
Dívaj se na tebe - co si myslí?
Netváře maj tak trochu skyslý.

Nádech, výdech - do deseti počítej,
až do počítáš - radost z toho měj!
Usměj se na ně a říkej si:
No tak jen do mě nebo... víš kam jdi!

Už je ti líp? To je super!
Jenže mě ne,
tak já to skusím, snad to zabere.

No nic, zas blbosti píšu,
kdybych tak učila se, to je na ...
Ale ne sprostě psát nebudu,
to si radši jazyk uřežu.

Zkoušení zítra,
písemka ve středu,
zkoušení z něminy...
já se snad po...

No jo, já zas nestíhám,
už je to tu zas.
Když si tak v hlavě promítám,
24 hodin to je krátký čas.

Sedm dní je sakra málo,
nedá se stihnout úplně vše.
Osmý den, jo, to by za to stálo,
stihlo by se víc.. jé:)