Ona

Byla čistá jako moře pěna,
byla víc než jen žena,
byla záchrana i pád,
pro toho, kdo měl ji rád.

Byla anděl bez křídel,
co žil dle vlastních pravidel,
v temné záři měsíce,
křehká němá světice.

Milovala tenhle svět,
co nutil jí se denně chvět,
a tak každou nocí i dnem,
přinášela krásu všem.

....

Já ucítil pachuť temnoty,
a uvěřil v podstatu nicoty.
To bůh má viny nejvíce,
nechal ji ležet u krajnice.
Pošpiněnou opustit tenhle svět,
bylo jí teprv patnáct let.