Tichomoří

Anotace: Princezna pacifických vod, obětována bohům - jejiž krása nesmí být nikdy spatřena pouhým člověkem - je přikována do hlubin oceánu, v té hluboké ledové tmě - jen občas při úplňku smí na břehy poslouchat píseň příbojových vln. Čtěte pomalu, pozorně.

Ke svaté vůli tichomoří,
být chladná, krásná, tichá - boží.
Schovaná v trpké mokři chýší,
mlčící vlny - buď ti skrýší.

Hučící hlasně vítr vod
jež peklo neohřívá spod,
byť hluboké jak voda v nekonečnu,
být bohům životem, být jejich tečnou.

Ty v chladné hloubi Pacifiku
nabízíš prázdnu vlastní estetiku.
Nabízíš dary očí, těla,
nebízíš, jako kdyby voda chtěla.

Jsi ubohá jak slepý s perlou v ruce,
ty malá perlo mimo slunce.
Tvá krása patří bohům tichomoří,
tak neplač po nocích (tvé slzy srdce nepokoří).

Po nocích plných chladných písní,
co tobě příboj zpívá v tísni
a pěny vln hladíc ti jemně tváře,
když pro jednou už ležíš v luně záři.

Jsi plná noci, plná vody,
co plná zpěvu ryb, co plná zloby.
Ne, ty už se nezlobíš, tvé tělo noří
se do vln pacifických moří.