STRÁŽCE

Cáry bílého srdce
s pravidelností rozházené
jako kříže padlých vojáků
a opilé city v mlze
zapomněly rozsvítit
zbloudilé světlo majáku

a tak nebeský roj
narazil na kamenný útes
a vlny odnesly andělské peří
do tmy až daleko za obzor
tam kam ty nikdy nemůžeš
i když hladina krví zčeří

jako když nebe zrudne červánky
v symfonii umírající hvězdy
tak proč křičíš do stísněného prostoru dálky
prázdnými bezvýznamnými gesty

pochop…..

už nevrátíš život andělům
je pozdě zpytovat svědomí
ty jsi byl strážcem toho majáku
co měl hlídat a chránit jejich duše
když pomáhali nešťastným životním údělům
těm lidem co už se nikdy nedoví
že jejich strážní andělé na snech tuláků
padli tak prostoduše.