podzim pohledem někoho...
podzim pohledem někoho...
Odložil jsem kružítko a notes
na kostkovaný ubrus
natáhl nohy
přes polstrované křeslo
a zaposlouchal se
jak nade mnou s bohy
živě diskutuje stará jabloň…
na stolku
v kulatém akváriu
líně proplouvaly známky
po dvaceti haléřích
a chvílemi se lepily k sobě…
občas se ozval hluk
jablko mi ale na hlavu nespadlo
ač by přírodní zákony měly platit všude
což znamená
že z nepodřizování se těmto zákonům
by mohly mít nějakou vlastní vůli…
gravitační síly zmizely
a já převezl sám sebe
plněným rychlíkem pouští
maje v sobě tolik atomů
že bych jimi nakrmil každou existující hvězdu
která během své pouti zjišťuje
že teplo stoupá vzhůru…
možná že Ty ležíš
v houpací síti pod slunečníkem
a přemýšlíš o tom samém…
ať už zafouká ze strnišť tváře
spustí se déšť očí
a dáme si spolu jablečný koláč
s prvním sněhem...
to jsme my Lochlannach…lidé ze severu…
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
až ubrus kostek pozlatí
padající bůžci stromů
na jablečných podpadcích
svinu závin
dokulata
v šatech z bohulí příštích..
ledových vín
nastavím dlaň jak talířek
a řeknu
ochutnej...tu jiskru
na dně sklenky co barvu má
jak já
jak tisícročná včela...
03.10.2011 14:05:00 | Mbonita
vznáším se mrazivou pouští v superexpresu Ujgurský blesk a duchem bloumám,coby hvězdný prach v mezihvězdném prostoru...á..paní...tady máte čaj a kousek jablečného závinu se sněhem...začínám se probouzet:)nebo ne?
03.10.2011 12:57:00 | střelkyně1
No,výborně!Už se mi stýskalo po tvé básnické tvorbě!
Zase jedna pěkná!:-)
03.10.2011 09:09:00 | modrá...
