Nepopsatelná

Cesta ukáže směr,
v hlavě mapa skrytá
V srdci přijmout jednotu
se vším
..i samotu
v době odloučení od světa
Jednou byla prokletá
každá vteřina
Někdy mě věčnost života děsí
Křišťály plné modliteb
vzala řeka
A s děštěm snáší se k zemi
příští den

Slibně zní některá proroctví
V pokoře sklonit se
Milovat, cos před tím nenáviděl
Lze přijmout slzy, smích,
chuť světa..
Řekni, smí se znovu žít ?

Otevřít srdce,
obejmout strach..a nechat ho jít
zas dál..postrádat lze ho
...snad

Stvořit jinotaj blízký daru,
co odplul v slzách
Změnit ho v prastarý kraj,
který objímáš květinou,
s láskou zasazenou
Procitne i na dně slov,
a hudba vnese Ti zážitek,
a nikdy..nechce nic zpět
Zanechá v srdci vzpomínku
každý nový den

Projít se strništěm bos,
tak jako dřív
Studenou vodou omít každé ráno,
po noci plné snů
Krásou žít v maličkostech

Třeba, že den otevře úsměv
A ty necháš se jím nést
Kdoby plaval proti proudu..?
Protančit se životem,
radostně,
úplně postačí

Nevezmeš s sebou si ani květ
až přijde čas vrátit se zas zpět..