Bylas tak krásná,
ač oděna v smutku,
úžasná pozůstalá,
vskutku.
Když začala hudba,
trudná a přec veselá,
spatřil jsem poprvé,
plakat svého anděla.
Sepjala jsi ruce,
vzpomínala na mě,
přála sis mě u sebe
a já už byl v jámě.
Hodilas mi kytku,
tvé rty byly němé
a v duchu sis říkala,
nezapomeneme.