V CHLADU TVÉ PŘÍTOMNOSTI

Pod rouškou nevratného násilí
košaté stromy shazují větve
v chladu tvé přítomnosti
tak zasněně až nesměle pošetile
jako když láska lží ztěžkne
stroze oděná v panenské nahosti
a plaché sarkastické nedůstojnosti

záclonové hedvábí chřadne
rozvlátě unášené napětím
jako naše doteky bez vibrací
a prázdné očí v rozích neskladné
i přes veškeré vypětí
se síla do znovuobjevení nevrací

a jen se tak ztrácí a slábne
jako těkavé protikladné myšlenky
schoulené až na dně nedorozumění
kde srdce nakřáplé
číhá na poslední bezradné domněnky
už tak ztrýzněného svědomí

a narušeného nocí odsouzeného klišé
tvých i mých představ
o společném souznění
tak prosím už jen tiše
svou vlastní zeď jsi postav
a mě nech jen pár kapek znecitlivění.