S úsměvem
který mi umírá
na řasách
hľadím
v nedozierne možnosti
stále jsem jednou nohou
ve svých snách
a druhou kráčam
po zemskej krehkosti
...
Dobře vím
že i když tleskám
tak uvnitř mě to bolí
a človek vraj
dobrák od kosti
přesto vím,
že snažit se
mi za to stojí
nádej niekedy
aj veľké rany
zhojí
...
Verše nemají hranic
tak nehrajme si na nic
všichni jsme z jednoho těsta
spojuje nás jedna cesta
ke krásnu
08.10.2011 14:30:00 | Kars
kourám, že slovenština není náhoda, že se k ní vracíš. A velice pěkně
08.10.2011 09:07:00 | René Vulkán