Jít nocí lesem sama
Vidět kapku dopadat
na okraj rána
Jít a nemít cíl
Vítr vane a mé srdce
..plane
Mezi stromy prosvítá
kousek měsíce
A ve tmě stromů odráží se
zmatek, neklid..stesk
asi o dešti snaží se snít
Nad hlavou Velký vůz
..pak hustě prší
a já krájím tmu časem,
co není..
Nechávám klamná zdání
v kalužích, co nevidím
Kolem mě chlad, stejný
jako uvnitř mě,
Ta chvíle byla..tak znamá
V očích modř oceánu,
do slz proměnila noc
A cesta zpět zmizela
..stejně jako já..
Tohle znám a pak přijde velká změna z lesa a tmy vyjdeš znovuzrozená...
09.10.2011 10:46:00 | la loba