Po sezóně

Úzké uličky
a staletími vyleštěná dlažba,
zámky na klíčky
a z mincí dávno setřená je ražba.

Vlny příboje
se nekonečně o skaliska tříští,
prázdné pokoje
zas čekají tu na sezónu příští.

Na klid narážím,
je protikladem uplynulých nocí,
chodím po pláži
a samota se ozývá v mých krocích.

Konec sezóny
tu ohlašují rackové svým smíchem,
konec sezóny
se ozývá jen nekonečným tichem,
tichem,
tichem…