stržení závěsu

Od rána do noci
šňůra mrtvolných okamžiků
každý jeden z nich pálí víc
a občas úplně nesnesitelně,
to když vidím život kolem sebe

nemám tě a druzí natahují ruce!!!

emoční sterilnost umělých květin
mě provokuje a rozesmívá k pláči

taneční kroky vedou stále jen stezkami
tanečního sálu
vidíme obličej, ne to co je za ním,
budu se točit dál - nemůžu přestat chtít, zamrzl by svět
od vysmívání se absurdnosti mi začly docházet kapesníky
a opuchly oči

snad je lepší nechat tu dluh a odejít rovným krokem
ulicí zalitou sluncem mezi vysokými, bílými domy
kde je všechno navždy v pořádku