Na koníčku bílém...

Anotace: Byla by z toho pěkná písnička, podle mého. No, další kratinká báseň věnovaná všem, kteří prožívají složité životní období a potřebují povzbudit. (upravená verze)

Zatrať staré vzpomínky a nech je plout,
v řece osudu a zbav se dávných pout.

Utop zoufalství, smutek svůj a zahoď zášť,
dáma v černém kabátě - noc odkládá svůj plášť.

-----------------------------------------------

My na koníčku bílém sněžnou krajinou pojedem,
v tom světě bohumilém zas skví se nový den.

Pojedem, pošlapem tou dlouhou plání sněžnou,
mrazivé vločky padají na tvář její něžnou.

Ach, kéž bych mohl překlenout tu širou bílou pláň,
a na všechno zapomenout a podívat se naň,
jedinkrát...naposled.