Anotace: Byla by z toho pěkná písnička, podle mého. No, další kratinká báseň věnovaná všem, kteří prožívají složité životní období a potřebují povzbudit. (upravená verze)
Zatrať staré vzpomínky a nech je plout,
v řece osudu a zbav se dávných pout.
Utop zoufalství, smutek svůj a zahoď zášť,
dáma v černém kabátě - noc odkládá svůj plášť.
-----------------------------------------------
My na koníčku bílém sněžnou krajinou pojedem,
v tom světě bohumilém zas skví se nový den.
Pojedem, pošlapem tou dlouhou plání sněžnou,
mrazivé vločky padají na tvář její něžnou.
Ach, kéž bych mohl překlenout tu širou bílou pláň,
a na všechno zapomenout a podívat se naň,
jedinkrát...naposled.
Jednoduché a úchvatné. Prostě nádhera :)
26.10.2011 20:02:52 |
Tady jestli sem to dobře pochopil,tak je básenka o nějakejch vzpomínkách.....ale nevím jakejch...na které chceš zapomenout.
19.10.2011 19:47:00 | ECHO PARAZIT