Večer opředený touhou zázraku
a noc usrkává z kaluží
tmu jako krev zraněného měsíce
co pýchou zrcadlí se v nich
a jeho stín
dospěl do náruče bodláku
ztichlé náměstí zulo střevíce
a padal sníh
jako slzy jednorožců
pak orloj odbil půlnoc z krajíce
a zavoněla skořice,kmín a líh
z úchvatné krajiny protinožců
pak dosedl bělavý popel do ulic
jako zamilované šedavé hrdličky
na tvém zlatém přívěšku
aby hvězdy seřadily se do rojnic
a rozezněly vánoční rolničky
jako srdce plné stesku
a plné nadějí
že nový rok
přinese mnohem víc radosti
a s ochotou nadělí
další důležitý krok
bez ponížení a starostí.