Dávno v zapomnění leží,
stará truhla vzpomínek,
vzpomeneš si na ni stěží,
pod přívalem novinek.
Já však žiji minulostí,
jako ještě žádný z nás,
včerejšek je skutečností,
ač ho již vzal dávno čas.
Přemýšlím, jak mohlo býti,
před světem se uzavírám,
zpochybňuji vlastní bytí.
na své touhy zanevírám.
Světy z příběhů krásné,
a vzpomínky co bolí,
než můj život zhasne,
za pravdu je volím.
Často vzlétnout toužím,
až k bělostným oblakům,
jenže se tu velmi soužím,
nikdy nevěř zázrakům.
Já to často cítím podobně. Jediné co se neztotožňuje s mou osobností je asi to, že já na zázraky věřím. A dokonce jsem jich už pár, ne zrovna malých, zažila ;)
26.10.2011 19:53:08 |