Anotace: O dvou lidech, kteří se vzájemně neznají, doufají, že potkají někoho, koho by mohli mít rádi. Nakonec hledání vzdávají. Už chtějí být jenom sami (vlastně je to daný už jen do této věty).
Snad jsme se měli poznat
už dávno.
Než jsme získali potřebu
být sami.
Nebylo nic
pro co by mělo smysl
všeho se vzdát,
všeho nechat
a nelitovat
promarněných dnů.
S pohledem jež tají dech...
Protože teď už je pozdě.
Vyhlídky ještě chmurnějších nálad,
nečinnost bez citu...
Bez citu a bez nářku
s úlevným koncem
všech těch prohraných let.
Život bez síly prožitku
a nadmíry nezájmů,
život bez nadšení
a bez touhy sdílet.
A pohled jež mrazí jako led...
Led co netaje
hluboko v krvi.
Bezcílné bloudění
ze zimy do tepla,
ze tmy do světla.
S pohledem jež dusí jako jed...
Jednou však zjara,
jak s novým životem,
dvě stejné duše se potkaly,
před lety doufaly,
nyní už ne.
A tak se minuly
aniž se viděly -
dva stejné pohledy
do země hledící.
A proto s jistotou vím:
Měli jsme se poznat
už dávno -
než jsme získali potřebu
být sami.
můj obdiv, krása, chtěla bych tady napsat milion slov, ale vím, že bych nima nevystihla to, co ve mně po přečtení zůstalo. Až k slzám... děkuji mocinky moc
16.02.2006 20:02:00 | Nausika
moc krásná, někdy je těžký nevzdávat hledání, ale chce to bojovat, co když to vzdá zrovna někdo koho hledám já
16.02.2006 17:11:00 | Melfëa