Černobíle jak loutka
nechávám se vést
a v černém moři pomoci
možná jednou najdu tě
Možná, že to, co nevyšlo
už v hoře, co jméno zapomnění nese,
ukládá se ke spánku...
možná, že usínám taky...
Sama tomu nevěřím,
že odešels cestou, však myšlenky
doprovázíš stále mi
pořád zahříváš svou dlaní ... tenký provázek spletený ze silných pout
no, ehm, jak bych to řekl .... podívej se na slovosled, uprav ho, a pak to půjde. Takhle to beru jak rozpracovanou věc, a hodnotit ji nebudu.
06.04.2006 20:04:00 | MATT
Hezké, trošku kostrbaté a pár slovíček mi příjde, že jsou tam navíc. Celkový pocit 80.
18.02.2006 19:01:00 | Miskitka
Ahoj kamarádko. Dnes jsme se tu sešli vedle sebe. Znamení :)). Báseň 100.
16.02.2006 21:25:00 | jarynbacin