Vyznání ?
Vyznání ?
Jak těžko se mi hledá rým,
když povědět mám, co bych chtěla,
pak letěl by, jak rychlá střela.
*****
Přítelkyně moje zlatá,
malá, milá, boubelatá.
Co všechno nás potkat smělo...
nebo chtělo... či muselo?
Ve školce jsme začínaly,
potom školou procházely
a když v dívky dorůstaly
o svých trablech vykládaly.
Pak náš život posunul,
tys našla osud svůj
já můj...
Teď jsme matky - dospělácké,
a někdy...
och, jak to dětství bylo sladké...
Ne vždy štěstí usmívá se,
však vím,
že i v tom nejsmutnějším čase
mám na světě člověčinku,
je tu pro mně - za chvilinku.
Byť drobná, máš síly dosti,
rozdáváš jí dosytosti...
Občas však i jí se stane,
že má oči uplakené.
Potom je tu řada na mně,
abych nabídla jí svoje rámě.
Pohladila, potěšila,
své přátelství přislíbila.
Komentáře (14)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Ovšem nejen od plenek může trvat přátelsví. Klidně potkáš i v dospělém věku, co se postupně stane přítelem/lkyní...Ale vyznání je to vřelé.Petr
29.09.2006 14:49:00 | weitinger
Přátelství je mnohdy víc než láska:o)bez přátel bychom nosili jen smutné úsměvy a toulali se světem, hledajíc to své štěstí, tápající a vyčerpaní...někdy jen tak zavolám, všem těm mým blízkým, že je mám ráda. Aby věděli...
21.05.2006 12:27:00 | Sunny
Přítelkyně moje zlatá,
malá, milá, boubelatá.
Není nad krásné přátelství :o)
23.02.2006 11:24:00 | WWW
No jo, uznávám - jsem kapku chytlavej:-). Nejhorší bylo, že jsem to několikrát pročítal a hledal nějakou pravopisnou chybu. Tímto se omlouvám:-)
22.02.2006 18:51:00 | Jan Václav Pražský
P.S.
upřesnění k těm "rodinným poutům". Chceš-li, podívej se na komentíky u básničky Petra Miroslava - Nehejku.
Měj hezký den.
22.02.2006 11:04:00 | Mourek
Sice díky za komentář, ale když už vedeš silácký řeči o dodělání vzdělání, bylo by, myslím, na místě, abys napsala i o co konkrétně jde... Díky
22.02.2006 00:40:00 | Jan Václav Pražský
Peťovi M.: Za sebe - tuhletu člověčinku do "rodinných pout" všemi deseti beru (bude-li chtít)..... a mám radost, že jsem ji potkal právě tady na Literu :)
20.02.2006 17:17:00 | Mourek
Takové človíčky nebo člověčinky vedle sebe mít,
to je jak poklad nesmírné hodnoty objevit!!!
Vím, jak mnoho znamená,
když jeden druhého prostě a obyčejně má... ;o)
20.02.2006 11:00:00 | Cecilka
No, další člověk do "rodinných pout", že mourku? Já to ovšem nemyslím pejorativně.o)
Tak ať to píše.
20.02.2006 10:21:00 | Petr Miroslav
Hezky napsané...Víš, když jsem objevila liter.cz, pamatovala jsem si tu moji první, která je na posledním listě u mně, tak jsem ji sem ťukla. Je kraťoulinká a taky o přátelství...Vlastně "sedí" na mé dvě přítelkyně...a piš, piš...
20.02.2006 07:08:00 | Hančí
Tohle je součást opravdového štěstí - mít takovou bezvadnou kamarádku.
Škoda, že dnes nemohu se zdržet dýl,
určitě bych ještě mnohé pochopil...
19.02.2006 20:34:00 | Mourek
