Tvrz z jantaru
Tvrz z jantaru
Vzdávám se obzore
podivného rána
ve kterém sny zatuhly
v medu jantarovém
a zastavily čas
ale řeku rozproudily
tu řeku proudící pod svým dnem
osolenou slzou.
Kruhová pěšina
uprostřed koule prorostlá
trny a jasmínem mámícím
vede nás
k místům bez rohů
do cíle
ve kterém bílý kůň
zmítá kopyty.
Tak z hradeb stéká sliz
ze slinných slov netvorů
kteří k lovu vykročili
mezi duše zasněné
rozdávat sladká slova
s kousky jedu
ve vysněném svém harému.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jene, znáš formulku o perlích a sviních, člověk vidí květ a chce jej vlastnit, jedině tak má pro něj cenu, jak sobecké.Jsem vděčná za naše setkání, které není podmíněné ničím.
25.02.2006 19:21:00 | Janele z Liků, zvyků vzlyků...
Víš, M., chtělo by to už takovou malou "naší" pro "nás" knížečku, jako se vydávaly někdy počátkem šedesátých let, mám takové doma, mé první setkávání s poezií...a kolikže mi to bylo? M., 15-16...
24.02.2006 13:37:00 | Hančí
