Pustina

Anotace: Ve chvíli, kdy jsem osaměn seděl vprostřed davu.

Prachem již je skryta země černočerná.
Dým spálenišť se rozplynul.
Pryč je sto let říše neměnná,
temný kníže vlajku rozvinul.

Požárů světla dávno ztemněly
a pláč nad krajem utichnul.
Saze hustě život pokryly,
hrobník chtivě zavísknul.

A jen havran létá nad státem
krákaje píseň svoji umrlčí.
Smrtí není, pouze zázrakem,
kráká svoji píseň krkavčí.

Bláznů smích se vůkol rozléhá,
krajinou tou plytce pohřbenou.
Mojí duší jen se rozléhá,
pustinou prázdna nesmírnou.