Mé nebe

Jen pouhých pár metrů od sebe
Stojí dva kostelíky
A mezi nimi hřbitov leží.
Když přijde duše do nebe,
Shlíží na pomníky
A špičky kostelních věží.

Na zvlněné vršky hor,
Na stráně květy poseté,
Klikaté říčky a tůně.
Magickou mocí ptačí chór
Vyléčí rány staleté
I srdce,které stůně.

To je mé pozemské nebe...
Vzpomínek nejdražších kraj.
Místo, kde čerpám sílu.
Zde hledám samu sebe,
Když nevím, jak vstát a jít dál...
Ztracím-li v lidi víru.