různoběžky,
přímky v barvě planých máků,
křižují nám nevyhnutně,
místy nečekaných dohadů,
perutěmi nakažených,
za obzor míří se sluncem,
tíhou večerního západu...
Na povrch tvé necitlivé skály
déšť, vítr působí
nátlak stálý...
Je to vážně moc hezké. Krásná slova a krásně popsané pocity. Bez bolesti to někdy nejde.
27.03.2006 20:27:00 | risik
Nevím jak vyjádřit tu divnou bolest, která ční z té skály. Píšeš moc pěkně. Dávám ti to na plno.
22.03.2006 22:11:00 |
Sladká slova můžou kapat po kapkách a najednou hle-moře lásky..takže nemusí tu skálu ohlazovat jen déšť a vítr.
07.03.2006 21:12:00 | Guču
no reaguju na tvůj komentář..myslím si že hodně lidí vyznáni rádi čtou,aspoň se inspirujou a dokážou to hodnotit...jestli sis nevšimla tak nejvíc přečtených básní je právě ve vyznáních...
07.03.2006 19:52:00 | airelle
Ahoj kamarádko. Taky Tě mám ve třicítce. Já musím dát 100, je vypsaná, psaná s grácií. Možná bych vytkl až přílišnou snahu o efekt, ale v kvalitě se ztrácí. Ahoj
07.03.2006 15:50:00 | jarynbacin
rád se zatoulám do tvejch básniček . moc se mi líbí . vzpomněl sem si sám na sebe,ještě tam kde sem bydlel, jak když to večer šlo , tak sem stál tam na kopci a čekal až slunce zmizí v mracích do lesů upatlaných tak trochu do oranžova. těžko popsat, co se to v člověku děje a já to nedovedu ,jen vím ,že nikdy nebylo nic těžkýho, že se všechno zdálo strašně lehký. tobě se povedlo mě tam znovu dotáhnout skrz tvou uličku mezi slovy:-) a přitom sedím tady, venku poletuje sníh a z hrnku voní kafe. děkuju za spravenou náladu.
07.03.2006 15:14:00 | kulishak
Ak má ten človek povrch skaly
a ešte dážď a vietor naňho pôsobí
neviem čí slovo z tejto básne
jeho srdce osloví
07.03.2006 14:38:00 | džemo
fíha...
a žádná mapa... :o)
Tohle je hodně silná básenka...
a nádherně napsaná...
07.03.2006 13:34:00 | Cecilka
Dovolím si citovat Jarka Nohavicu: "Nechej se vést prostorem mezi slovy a najdi si tam svou vlastní krajinu."
07.03.2006 13:21:00 | Krtica