Já

Jdu sama pustou ulicí,
držím v rukou bílou svíci.
Rozpálený vosk stéká do mých dlaní,
už necítím bolest je to k uzoufání.

Strach v mé hlavě a v mé duši,
ten už asi nic nepřehluší.
Proč zůstala jsem tu úplně sama
jsem jako otevřená a hnisající rána.

Všichni odešli ode mne pryč,
chtěla jsem začít křičet,vzít na sebe bič.
Asi jsem je sama od sebe odehnala,
srdce jako ledová a pustá skála.

Nemůžu za to, že neumím své city najevo dát,
všichni mě zradili, já začala se bát.
Jednou snad potkám někoho, kdo naučí mě naplno žít
a já najdu odvahu své city mu projevit.