Smrt

Píšeš.
Píšeš jak srdce tě bolí,
jak slzy ti kanou,
když přijde smrtka s mosaznou holí
a tiše projde branou.
Roztahuješ černá slova,
po černém papíře
smáčeném slzami,
chceš najít rytíře,
který tě zachrání?
Smrt se vtírá do domu,
chceš svěřit se,
ale komu můžeš věřit,
komu?
Ležíš tu sama,
vodou zkreslený obličej.
Vody plná vana.
Sama a sama.
Jak smutný pohled
na tebe bez tváře,
ten obraz tě znechutí,
voda již rovná je.
Úplně bez hnutí.
Smrtka jen za tebou kosu háže,
tak dobře jak jen to umí.
A voda zas šumí
a šumí...