Mé srdce žalostným tonem pěje,
opět podléhám pocitům beznaděje.
Přišla mocná vlezlá deprese,
co žádné barvy nezná,
můj klidný život nesnese,
ona štěstí nerozpozná.
Hledám skrýš,
kam bych se na čas ukryla,
tím spíš,
abych se zrozenou nadějí opila.
Pak dlouho prosím bolest ukrutnou,
aby mi projevila milost jedinou.
Abych zas a znova mohla dýchat,
mé srdce radostným tonem zpívat.
Tak tohle bývá často... Moc často,ale takhle krásně to podat je Tvé umění... 100
a děkuji za komentáře, strašně mě potěšily :D
13.03.2006 14:13:00 | Kristýna M
Pěkná báseň :) Jj, depky umí skazit pěkný den.. Přicházejí, ale naštěstí i odcházejí.. Snad tě už opustila :) K tvému komentáři k mé poslední básni: nebyla o mně :) já osobně jdu za jistotou ;) A s tím "hnojem" máš pravdu, ale lepší metafora mně v danou chvíli nenapadla :D Snad to časem opravím :)
Přejí ti pěkný zbytek dne..
BTW pročíst všechny tvé básně mi dalo zabrat :D, ale něčím mně zaujaly.. Jen tak dál :)
13.03.2006 11:28:00 | Pain