Anotace: Nemůžu už vážně ne
Když rána ránu střída Jde s člověkem bída
Je to pořád lepší než býti bez tebe
Můj jediný anděle
I když je člověku do pláče
Stačí abys vykoukla z pavlače
A člověk hned se směje
I když vlastně zle je
Tvůj pohled lidi šálí
A nejsou to jen kluci malí
Kteří ztratí srdíčko
Když mrká tvoje víčko
Umíš brát i dávat
Já ti teď musím mávat
Ne však k přivítaní ale loučeni
Je to jak strasti plné mučení
Ne že bych někam jezdil
Ale v srdci se ti pořád vzdaluji
To opravdu ne
Proč tě tolik miluji
Byla si moje múze
Krásna byla tvoje blůza
V které sem tě vídal
Když sem ráno snídal
Už ale tě v ní nebudu vídat
Když ráno budu snídat
Už budeš jen v mojich myšlenkách
Chodit v lehkých topánkách
Už nepůjdu k vám domů
Ani se nebudu zúčastňovat lesních honů
Bude to pro mě těžké
Bude mě to svírat jako kleště
05.05.2006 22:08:00 Aro
Doufám, že tě má upřímnost nepobuřuje, ale klidně můžeš na oplátku zkritizovat má dílka;).
Ne, teď vážně. Tvoje tvorba je taková milá, nenáročná a čistá. I když tahle báseň není nikterak skvělá, je mi sympatická.
60%
14.03.2006 15:55:00 Terry
vypsané pocity..to moc dobře znám.. je to zajímavý,slabý místa to mám,ale to asi všechno.. líbí:)
13.03.2006 16:17:00 BlackTangerine
Davam 80, mas tam hodne moc pekna mista, ale taky i hodne moc slaba mista. ;) Ale hlavne ze ses vypsal, snad bude lip. :)