Postůj u mě chvíli jen chvíli
než kruhy na vodní hladině se rozplynou
Posaď se pod tou hruškou
se starými větvemi boty si vyzuj
zavři oči a dřímej
Včely tě probudí až přiletí
pro sladko do medu
Já zapomenout neumím
jen vzpomínat dovedu
Už můžeš jít má lásko já vím
že stále hledáš tu cestu za duhou
Až unavíš se postůj jen na chvíli
než kruhy na vodní hladině se rozplynou
Obyčejná???? Tak na to Haničko zapomeň. Vždyť je plná úžasného klidu a pohody. Přímo hladí...
15.03.2006 15:48:00 | Mourek
nakouk sem do okna dřív než sáhnul po zvonku, dřív viděl jak krásně teplo hejba v záclonách a světlo snad vod starý petrolejky... povedená básnička, líbí se mi, takový okýnko do duše. líbí se mi víc než některé z tvých předchozích milých malých. u mě 100.
mám rád ty chvilky, kdy se hladina uklidňuje proseděl sem s hrstkou kamenů dlouhý chvíle u našeho rybníka:-)
15.03.2006 15:46:00 | kulishak
Ta už je taková letně naladěná...i když hlavní notu má asi jinde. Líbí!
15.03.2006 08:37:00 | Keilanne
to víš že se opatruju ty moje květino barevná!!
(a myslím, že i kdyby ne..tak vy si mě pohlídáte :o))
15.03.2006 08:32:00 | šuměnka
Haničko,
kruhy vyčaruješ nové, stačí malá žabička, placatý kamínek a chtít jej hodit na vodní hladinu.
Z Tvé básenky je cítit melancholická pohoda v touze zakletá.
15.03.2006 07:12:00 | Anny
Nádherná básenka... tolik slunce, lásky a provonění...
(za tetu hrušku letí ti zvláštní ocenění! :o)
15.03.2006 07:11:00 | Cecilka