Chci obléknou si kabát z otrlosti
Chci ukovat si proti smutku brnění
Chci naučit se v své samotě postit
a myšlenky své naráz pozměnit
Chci hojivou mast na zraněnou duši
Chci do klece zavřít své pocity
Chci na výstrahu žalu do tamtamů bušit
Být třeba kamenem, který nic necítí
Chci postavit si z lhostejnosti valy
Chci ochranný kruh kolem sebe mít
Chci ledem být, jenž tíseň nepopálí
Prožít si na chvíli..zas bezstarostný klid
Vypadlo Ti i ve slově chvíli....
Proč to chceš? Máš všechno, co potřebuješ!
Ale jinak za plnou...
15.03.2006 21:54:00 | Písnička
Ochranný kruh si klidně kolem sebe měj,
však před světem se do něj neuzavírej.
Buď jako láva, co ze sopky se valí,
trápení a smutek svým žárem na prach spálí.
15.03.2006 16:41:00 | Mourek
Tak tohle všechno bych taky občas chtěla mít a možná se někdy tvářím, že to mám. Ale my všichni svou sílu jen imitujeme, ve skutečnosti jsme tak křehcí!
15.03.2006 08:43:00 | Keilanne
Já na to vše jedno řešení mám, milá Šuměnko, vše to do "říkanek" ukládám. Opatruješ se???
15.03.2006 08:27:00 | Hančí
Pokud chceš brnění si kolem sebe dát,
pak jenom takové, co umí přebírat...
pak jenom takové, co krásno k tobě pouští
a zbytek odpinkne... tam někam v husté houští :o)
15.03.2006 08:22:00 | Cecilka
bez citů - to budeš jako robot
dzemo by rek`
neco jako....
obrnit se, zbožné je tvé přání
když objeví se náhle láska
byla bys k pousmání...
15.03.2006 08:09:00 | Buližník