Půlnoční království

Půlnoční království

Anotace: Trochu exotická exkurze... .)

Ve velmi vzdáleném kraji,
kam slunce nikdy nezasvítí,
kde noc se pevně trůnu drží
v paláci s nejmíň stovkou věží,
jakoby šitých z černých nití,
komnaty před světem cosi tají.

Krajina bez měst a obydlí,
kdosi ji tuží nakreslil.
Do popelavého oděná roucha,
zdá se, že nevidí, nenaslouchá.
Kdybys však v duchu poprosil,
v pokoře tiše se pomodlí.

Řeka jak černá stuha, dřímá.
I ona musí někdy spát.
Tesklivým, táhlým zpěvem znavená,
hladina stářím něžně zvrásněná
nechá si něco krásného zdát.
Sen, který hladí a dojímá.

Po širých lukách z dehtu bloudí
nádherná víla. Bojím se přiblížit.
Ve tváři pohled studený, kamenný,
dává mi mlčky zvláštní znamení.
„Pojď ke mně, chlapče, nechci ti blížit.“
Jak mohu nejít, když tolik loudí…?
Autor gemerka, 15.03.2006
Přečteno 403x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Ahojky:-) Ta báseň se mi líbí, ale moc dobře jí nerozumím, proto jsem jí dala 80 % hlasů. Moc obdivuju ty nápadité a originální metafory například to s tou černou tuží. Každopádně je to zase zajímavé dílko, které si člověka upoutá tím, že se nad každým řádkem musí pečlivě zamyslet a proto tuto báseň jen tak nevypustí z hlavy. Dobrá práce po pár týdenní odmlce:-)

15.03.2006 21:06:00 | Katka de Krho

Je pro mne potěšení číst klasickou báseň s použitím rýmů abccba...jen ve čtvrté sloce verše končící na spát, zdát nesedí do rytmu. Je tam slabika navíc. Řekni si to nahlas. Ale za 100!

15.03.2006 10:59:00 | Krtica

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí