Já nevím toho moc, neznám tenhle svět,
nemám nic víc, než svých švestek pět.
Jsem jenom mince do vody vhozená.
Hadrová loutka na nitce voděná.
Rostlina vadnoucí každým dnem.
Snílek bláznivě jdoucí za svým snem.
Poutník, jež hledá cestu k cíli.
Hodiny čekající na gong chvíli.
Kytara bez strun, včela bez křídel.
Zákoník, co nezná úděl pravidel.
Žhavá jako led, chladná jako láva.
Hasnoucí hvězda, které chybí sláva.
Jsem jako sníh, když do něj slunce pálí.
Jako nepatrná stopa v dáli.
Těžký vlak, jenž nepohne se bez kolejí.
Poslední člověk bloudící po Pompejích…
ojh to je krutýýýýý super moc semi líbí v básních používání kontrastu a paradoxů 100
17.03.2006 15:04:00 | Pavel Kotrba
Niekedy ťažké ja nájsť samú seba
napriek prekážkam,ďalej kráčať treba
Viem ,znie to trušku budovateľsky,
ale ,veď Ty určite vieš...
17.03.2006 08:44:00 | džemo
"Já nevím toho moc, neznám tenhle svět." Tak tohle se mi líbilo opravdu mooooc:) To je tak krásně sebekritický. To se fakt často nevidí. Pěkný metafory. 80
16.03.2006 15:06:00 | Epona
To "n" je skutečně jenom jedno.Pěkná básnička ,Zuzko,pěkné metafory,jen u krátkých řádků člověk při čtení trochu vypadne z rytmu.U mě taky 80.
16.03.2006 15:02:00 | Branwen1
Děkuju :o) S tím en jsi mě trošku zmátla. Ale myslím, že může být i jedno...
16.03.2006 14:34:00 | ZZuzkAA
Fajn Zuzi, skvělá přirovnání, jen si přidej jedno n do zákonníka a u mne to je na 80.
16.03.2006 14:05:00 | Krtica