Oči potupně přivírám před každou ránou
Snažím se uhnout a nedat nic znát
Tvář nechávám znatelně tvrdou
Ačkoli se tím učím denně lhát
*Trvalo mi dlouho než jsem pochopila, že před životem se neschovám.*
Hm...neutečem, to je pravda. Nezbývá nic jiného, než se s tím naučit žít :o) Moc se ti povedla. Taková malá mini úvaha :o)
13.05.2006 10:33:00 | ZZuzkAA
Nende utéct, to je pravda ... rány také patří do života, bohužel... Cítím něco podobného.
18.04.2006 16:19:00 | NikitaNikaT.