Propast
Propast
Přes zavřená víčka vracíš se do vzpomínek…
Vzdálený mámin hlas: „Neboj se, skoč…“
…k tátovi do náruče…
důvěřivé dítko, co neptá se proč…
Cítíš jemný vánek, co Ti čechrá vlasy,
Do uší vkrádá se pronikavý křik dravce,
V kánonech ozvěn naráží na skalní stěny,
Ten okamžik není pro nedočkavce…
Je jen Tvůj… Tvůj a toho nekonečného prostoru,
Co Tě děsí a láká zároveň,
Toužíš se znovu ukrýt do náruče vzpomínek?
Tak se neboj… a skoč…!
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
wau, nádherné... moc krásné.
četla jsi Růži pro Algernon???doufám že ano, když máš přezdívku z této knihy..
03.04.2006 09:55:00 | Inies
Hezounká, něžná...
Jsi jako vábitel, tohle si číst pořád dokola, tak jsem asi v tranzu :o))
27.03.2006 18:51:00 | ZZuzkAA
N-á-d-h-e-r-a, krása, fantazie... Teda dal bych víc než sto.. za tohle děkuju, byl jsem chvilku malej.. :-))
27.03.2006 17:49:00 | Buližník
