Anotace: Překonávám sám sebe. Tentokrát sem nespal do půl6. Hehe dobré ráno Věruško, já jdu spát :D A vás co si to budete číst prosím, buďte tolerantní. A nebo radši nebuďte.
Zní hlasy v kraji šedivém,
kde tlejí kmeny stromů;
a lidské oko, s podivem,
jen vzhlíží s láskou k tomu
Pach síry, smradu k zadušení,
pláč deště v slzách kyselých;
jen vítr v marném pokušení,
zháší plamen dospělých
Však děti kolem jiskry hází,
učíc se zvyky rodičů;
je jemnost hřívy nerozhází,
ty malé duše paličů
A hvězdy, oči básníků,
vzhlíží k tomu běsu;
jak k srdci tisíc chodníků,
je pokrouceno,
k děsu!
Je to už nějaký čas kdy jsem napsala, že když máme kolem sebe takové lidi, kteří dokáží psát jako ty a mnozí další tak to není s naší budoucností tak černé jak se někdy zdá.
06.04.2006 10:12:00 | Hančí
Patříš k těm autorům, kterým to vždycky pěkně šlape, a ani tahle není výjimkou. Líbí.
04.04.2006 19:31:00 | JardaCH
Stromy se chystají k rozkvětu,
pláč deště cesty myje,
děti se učí pohladit
a hvězdy...
šeptají slova poezie... :o)
Krásné sny, Tomíku... ;o)))
28.03.2006 07:53:00 | Cecilka
Dobre ranko :o). No jakoze chvalim. Pro mě píšeš jedinečně :o)). Tak to všechno dospi :o)
28.03.2006 07:13:00 | Nausika