Slepý Anděl

Slepý Anděl

Na kraji temnoty sedí.
A věčně do tmy hledí.
I kdyby stokrát chtěl,
obraz Slunce mu uletěl.

Na kraji světa bez barev,
přemýšlí kdo ta slova řek.
To věčně znějící „Bez iluzí.“
Snaž se žít jako ti druzí.

Nechápe a nepobírá,
proč ještě pořád neumírá.
Není to snad jeho čas?
A žít pořád, znovu, zas?

Nepomáhaj slzy, pláč,
ani to, že se pořád ptáš.
Někdo má vše, ty nemáš nic,
Jen křídla, křik, na srdci šlic.

Anděl ve stínu stojící,
touží po světlu hořícím.