Závan motýlých křídel
až rozfouká mi vlasy
až zaslechnu známé hlasy
až z pocitů bude pevná hráz
až pochopím vše co se událo
bude mi snáz
Přestanu se bát
na starý stůl položím dečku
krajkovou
to bude čas kdy budu vše znát
kdy závan motýlých křídel
osuší mi řasy
Povedené a mrzí mě, jestli jsi zrovna smutná, protože svými básničkami rozdáváš moc radosti a krásných pocitů. Stovečka.
05.04.2006 21:34:00 | risik
Ty dečku krajkovanou
a já po večer nazouvám si od Tebe upletené ponožky.
Hani, to se to v nich píšou Borůvky.
Věřím, že do každé věci, kterou vytvoříme, vkládáme taky část své energie.
PS: Když přijedu k bráškovi na návštěvu, pokaždé leží na stole krajkovaná dečka, která nám zbyla jako naše společné dědictví po mámě.
To je náš poklad, o který se spravedlivě dělíme.
PS: Ani netušíš, jak často si zajdu k Tobě na mluvenky. Tvoje mluvenky jsou voda čirá z léčivé studánky.
05.04.2006 14:25:00 | Anny
Cecilka už bylinky sbírá,
její čajík dodává neskutečnou pohodu.
Křídla motýlů smutek odfouknou,
k radosti bude spousta důvodů :)
05.04.2006 10:33:00 | Mourek
Ta je tak krásně napsaná...
ale nálada moc usměvavá není...
že tobě došel čaj
nebo med pro života oslazení?? :o)
Už rostou sedmikrásky, bude nová várka! :o)))
05.04.2006 10:23:00 | Cecilka