Jantar

Vítr žene po nebi
z dálky černé mraky.
Tma se lije po zemi,
kalí naše zraky.

Náhle světlo zjeví se
to jak poblíž bacil hrom.
A kráter podoben míse,
zbyl tam,kde stával strom.

Pyšně vypínal se vzhůru
než-li skonal v těžké křeči.
Ty,jimž v pádu sedřel kůru
tiše smolou pro něj brečí.

Co jsou platné smolné slzy
těmi se nic nezmění.
Stejně jistě ztvrdnou brzy
promění se v kamení.

Se stromem už bude ámen
až déš´t jednou vyplaví
slzy proměněné v kámen
v jantar třpytně zlatavý.

Tyto slzy dávných stromů
nad kterými kdekdo žasne,
odnese si někdo domů
a změní je v šperky krásné.

Promění se smutné slzy
na radostné období,
až tím krásným šperkem brzy
muž svou dívku ozdobí.

Nikoho už nenapadne
že je to jen smutku kámen.
Co pláče strom,než-li padne
než-li se s ním stane ámen.