Návštěvnost
Foukané štěstí
Foukané štěstí
Tenkrát paprsky slunce konejšily
okvětní plátky květin
a vyprávěly o nenaplněných touhách
slunce
a naše nevyslovená trápení
umlčelo světlo
naděje prý...
Vzpomínáš?
Nic nás netížilo,
problémy byly lehčí než
vzduch
a úsměv nás provázel.
Měl napořád...
Nezapomeneš?
Na bílá štěstíčka pampelišek
(chmýří ve vlasech),
na to když zafoukal vítr
a zcuchal mi vlasy,
na to když nám ještě foukalo
Štěstí...
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskJeště k tomu sedmému klíčku: To se tak říká v pohádkách, že něco bylo na sedm zámků zamčené a získat poslední, sedmý klíč bylo pro hrdinu nejtěžší, ale přímo klíčové :-).
Tak jsem si pohrál s tou metaforou, že jakoby náhle poslední klíček otevřel to, co ve vzpomínkách je, ale už dlouho nevzpomínané - a přitom stále na dosah - už šesti klíči odemčeno a čeká jen na ten nejmenší poslední, který se znenadání objeví a správně se hodí do posledního zámku ...
16.04.2006 17:35:00 | Hary_nš
Pamatuji. Jindy, s jinou, s hořkosladkou příchutí, větrem odvanuté ...
Kde jsi našla ten sedmý klíček k sedmému zámku truhlice mých vzpomínek, kde šest již bylo odemčeno - a sedmý stále držel?
14.04.2006 12:28:00 | Hary_nš
Ta je tak krásně lásenková... nadýchaná, heboučká,
prostě pampelišková... :o)
12.04.2006 08:01:00 | Cecilka
opravdu je trochu smutná, ale přesto jsem v tom našla i něco milého a blízkého
07.04.2006 08:13:00 | Skalnička
Obsah za 80, a protože sem zaujatý proti nerymující se poezii 40, což dává 60. Jinak pochválena buď básnířko
06.04.2006 21:54:00 | Tomáš Ektus
takové něžňoučké, ale smutňoučké... a krásné.. ode mně za 80
06.04.2006 21:54:00 | Manik