nemusíš mi rozumět,
stačí když se podíváš,
do mojí duše prohnilé,
vidíš jak tam přežíváš,
…
nemusíš mě milovat,
stačí když rád mě máš,
to je lepší než bědovat,
že nikoho na světě nemáš,
…
nemusíš mě obdivovat,
stačí když se kolem potloukáš,
vidím tvoji duši kolem sebe,
když očima zablýskáš,
…
nemusíš mi přitakávat,
stačí když se zamyslíš,
že život umí dávat,
i když ty zle přemýšlíš,
…
Nemusíš vůbec nic…
Jo, láska bývá věčšinou (či aspoň občas) o tom, co se musí. Proto mi tvůj nápad připadá super - napsat, co se nemusí. Bohužel to jen není veselá básenka, která by se k tobě víc hodila. stejně 100
07.05.2006 22:57:00 | hauskaa
Kdyby sis s tím pohrála, určitě bys ještě ze sebe něco vykopala. Takhle je to na 60. A ty chmurné myšlenky určitě zase zmizí.
10.04.2006 07:40:00 | Krtica
Máš pravdu, lidé jsou zlí. Alespoň někteří. A já se k nim přiřadím. Vůbec se mi nelíbí tvoje gramatické rýmy. Chápu, přetlak, musí to ven, ale možná bych to raději zkusil bez rýmů.
07.04.2006 14:10:00 | JardaCH