Zrazený

Zrazený

Anotace: Kam až může dospět zoufalství?

Štěstí není nebe,
když bolest se směje.
Já ztratil jsem tebe,
kam život můj spěje?!

Jen kvůli tobě
už nechci žít.
Patřili jsme k sobě,
ty´s chtěla jít.

Snad ráda´s mě zradila,
na tváři masku.
Víš, co jsi zničila?
mou věrnou lásku.

Teď spěcháš daleko,
já zůstal sám.
Mé srdce je naměkko,
vrať se, všechno ti dám.

Neslyšíš, nevidíš, už mě as neznáš,
řekni proč, proč jen to děláš.

Jak já tě miloval,
více než sebe.
Srdce své jsem ti dal,
na oplátku chtěl tebe.

Lhala´s mi stále,
já rád ti odpouštěl.
Miloval jsem dále,
té chyby se dopouštěl.

"Snad jednou skončím,"
má bolest by řekla.
Já se však loučím,
provaz mě čeká.

Ta šňůra nebohá
ze stropu visí.
Už budu u Boha,
tak jako kdysi.
Autor Mona, 07.04.2006
Přečteno 321x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (2x)

Komentáře

pěkný:) na to že nemám moc ráda delší básničky,tak tahle se mi líbí.. vypsané pocity.. zoufalství může dospet daleko, ráda bych ted napsala že to jde i bez provazu, ale nemůžu.. páč bych neříkala to co si myslím.. zbývá jen doufat,ale ted už svítí sluníčko a hned je všechno jasnější:) tvoje všechny básničky se mi líbí.. zatim ahoj

07.04.2006 17:43:00 | Terry

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí