Motýl

Vysoko vzlétl slavík, své trylky zazpíval
a motýl na stéble sedíc, se do nebe zadíval.
Ach, jak líbezně ten hlas zněl,
proč já neumím tak zpívat?
Tak motýl posmutněl.

Zahynul motýl, co cizí krásu záviděl.
A proto, že výš než měl se díval,
svou krásu křídel nikdy neviděl.
Posmutněl slavík.
A na cestu mu zpíval.