Anotace: ..to tak někdy je no:)
Uprostřed hlubokého lesa
Vyplácám všechny svá esa
A ty nic neuvidíš
Jsi na to líná
Neláká tě divočina
Všechno je na nic
Tak usměj se přece
Vždyť oba plaveme
Jen v jiné řece
Tam kde teď člověk
dře máslo s chlebem
Jinde ti osladí
tvůj život medem
To někdy duši
jen tělem matem
tak mi teď nezbývá
nic než to
zakončit....
nerovným patem.
22.04.2006 21:26:00 Jitucha1
...sladit život medem uprostřed divočiny kéž by tvá esa se proměnily v činy....
...to mě teda docela bere... je skvělá...
:-)))
11.04.2006 14:55:00 ten v koutě
Díky moc:) takovou chválu jsem ani nečekal. vidím že se mi tam podařilo vtěsnat to co sem chtěl.
10.04.2006 23:43:00 Miskitka
To je moooc povedené. Líbí se mi nestranost, myšlenka, pojetí, rytmus, lehkost rýmu ... atd. Prostě není co vytknout.
10.04.2006 21:54:00 Buližník
Tak tohle mě moc oslovilo. Na rovinu vytaženej nesoulad. Nikoliv odsouzení, ale pokud nepasuje klíč do zámku, není vada klíče ani zámku, jen se k sobě nehodí.. to vše tam je a já to obdivuju.. U mě plná