Anotace: ..to tak někdy je no:)
Uprostřed hlubokého lesa
Vyplácám všechny svá esa
A ty nic neuvidíš
Jsi na to líná
Neláká tě divočina
Všechno je na nic
Tak usměj se přece
Vždyť oba plaveme
Jen v jiné řece
Tam kde teď člověk
dře máslo s chlebem
Jinde ti osladí
tvůj život medem
To někdy duši
jen tělem matem
tak mi teď nezbývá
nic než to
zakončit....
nerovným patem.
...sladit život medem uprostřed divočiny kéž by tvá esa se proměnily v činy....
...to mě teda docela bere... je skvělá...
:-)))
22.04.2006 21:26:00 | Jitucha1
Díky moc:) takovou chválu jsem ani nečekal. vidím že se mi tam podařilo vtěsnat to co sem chtěl.
11.04.2006 14:55:00 | ten v koutě
To je moooc povedené. Líbí se mi nestranost, myšlenka, pojetí, rytmus, lehkost rýmu ... atd. Prostě není co vytknout.
10.04.2006 23:43:00 | Miskitka
Tak tohle mě moc oslovilo. Na rovinu vytaženej nesoulad. Nikoliv odsouzení, ale pokud nepasuje klíč do zámku, není vada klíče ani zámku, jen se k sobě nehodí.. to vše tam je a já to obdivuju.. U mě plná
10.04.2006 21:54:00 | Buližník