Nebojme se sami sebe,
když zajde slunce za mraky
a potemní nebe.
Buďme sami sebou,
když nás všichni opouští
a vlastní srdce "zebou".
A my cítíme se jak ryby na souši.
Neztrácejme odvahu,
když jde o víc než zábavu.
Stůjme pevně na nohou,
i když nám i jiní pomohou.
Nebojme se vlastních rozhodnutí,
i když nás k tomu všichni nutí.
Naslouchejme své duši,
i když všichni zůstávají hluší.
Neopoušťejme svá přání,
i když se zdají nereálná,
vykašleme se na veškeré lhaní,
neodsuzujme vše bez rozmyslu,
každá vodá je někdy kalná.
Čekala jsem nějaké konečné rozuzlení.Asi by chtělo ještě nad tou básní víc popřemýšlet.Příjde mi nedodělaná,ALE PĚKNĚ ZAČATÁ...
21.04.2006 12:35:00 | mateska